Eurasia Press & News
Možná to velká část z nás tak necítí, ale v posledních třiceti letech jsme se Německu dokázali přiblížit. Ne tolik, jak jsme si v roce 1989 představovali. Do německých platů, rychlovlaků, úrovně školství, dálnic a celkového fungování státu máme pořád daleko. Už to není vzdálenost několika světelných let jako v roce 1989, ale Německo je před námi už na dohled.
Není to jen náš úspěch, ale je to dáno také tím, že připojení východního Německa, podobně komunisticky zaostávajícího státu, jako jsme byli v roce 1989 my sami, západní Němce stálo víc, než si dokázali představit. A Německo předběhli Rakušané.
Přes zmíněné rozdíly je dnes Česko s Německem zemí kompatibilní, v mnoha ohledech podobné chudším spolkovým zemím s výjimkou našeho rozsáhlého průmyslu. Nová německá vládní koalice sociálních demokratů, Zelených a liberálů si dala za cíl rozjet velkým tempem modernizaci země. Ekologickou, sociální, dopravní i vzdělanostní. Cílem je udělat z celého Německa takové Rakousko. Tedy změnit Spolkovou republiku v ekologičtější, sociálnější a bohatší stát, než je dnes.
Česko jako ekonomicky de facto jedna ze spolkových zemí má obrovskou šanci svézt se na této velké německé modernizační vlně. Napojit své vysokorychlostní železnice na ty nové německé, připojit se k zelené vlně v energetice, využít stavebního a vzdělanostního boomu v Německu i ke svému prospěchu.
Nebo se rozhodneme pro „českou cestu“. Budeme dál těžit a spalovat uhlí, jezdit v klasických autech, nebudeme mít rychlovlaky ani špičkové univerzity. Že se prostě nezměníme. Pak ale na německé platy navždy zapomeňme.
