Lid dvojí kategorie?

Slovenská sněmovna schválila zákon, který zvýhodní lidi, kteří jsou očkováni, před těmi, kdo ne. Tedy jen pokud epidemie znovu propukne a jen mírně. (Sousední poslance umírnil hlučící dav před budovou, původně mělo být bene opulentnější. Vypleněný americký Capitol je však ještě v živé paměti…)

Jakkoli jde o zdánlivou maličkost, z nové normy vyplývá něco před dvěma lety naprosto neslýchaného. Uprostřed Evropy, ba v srdci Unie jsou občané děleni před zákonem na kategorii A a kategorii B. Odhlédněme teď od toho, že je to dělení účelové, katastrofou vynucené a v zájmu ochrany nejohroženějších. Pak nemůžeme jinak, než to nazvat apartheidem.

Něco takového nebylo ani za socialismu. Majitelé rudé knížky a papaláši zvlášť měli výhody. Že by ale nekomunista nebyl komunistovi roven v přístupu ke službám, to se nikdo napsat neodvážil. I v dnešní době se smiřujeme s tím, že bohatí, vlivní a hezcí jsou na tom reálně lépe. I oni však uznávají, že ostatní jsou stejně hodnotní jako oni, a pokud nejsou psychopati, chovají se podle toho.

Covid však toto dříve samozřejmé chápání lidských práv posunul. To, co sousedé uzákonili, de facto platí při cestování a veřejném stravování po celém světě. Očkovaní to mají snazší, je na ně hleděno jako na lepší lidi. A není vyloučeno, že i oni se tak cítí.

Jak už řečeno, znásilnění lidských práv plyne z nejušlechtilejších úmyslů. Úřady chtějí před vražednou nákazou uchránit starší a nemocné. Jen v Česku jich umřelo přes třicet tisíc (spíš však až o třetinu víc).

Sahat na rovnost před zákonem je ošidné i za výjimečných okolností světové pohromy. Zní to paradoxně, ale povinné očkování je z hlediska lidských práv mnohem spravedlivější. Parlament může lidem ukládat zákonem povinnosti. Ty jsou platné pro všechny a nedělí společnost. A navíc bude ochrana nejvíce ohrožených spolehlivější.